Memories change everything... 6.díl

11. dubna 2011 v 14:15 | Rejkí |  Memories change everything




NICK
Probudil jsem se. Venku byla tma. Kouknul jsem na hodiny. Bezva je jedna hodina ráno a já jsem vyspalej. Usoudil jsem, že bude dobré si jít umýt obličej, měl jsem uplně ulepené tváře od slz. Ano brečel jsem. U mě se ty city k ní nezměnily, ale když vidím, že u ní ano. Jsem z toho přešlý a i to je slabé slovo. Čekal jsem dvanáct let. A co nakonec mám? Nic.
Nicku aspoň víš, že je v pořádku. Prolétlo mi hlavou, když jsem se na sebe podíval do zrcadla. To je to jediné, co mě ještě dokáže utišit.
Sešel jsem do kuchyně, že se napiju a vezmu něco k jídlu. Cesta vede přes obývák, který okupoval jeden pár. Joe s Lety. Leželi na rozložené pohovce a sladce si pochrupovali. Joe ji držel v obětí, s propletenými prsty.

To teda vzali hopem. Nevěřil bych, že vztah může vzniknout v pár hodinách. Podíval jsem se na ní. Vypadá spokojeně, i když spí, usmívá se.
Znechuceně jsem popadl nějakou bagetu, čaj a vrátil jsem se do pokoje.
Jen tak jsem seděl u klavíru a hrál každou notu, které mě napadla. Zazpíval jsem každé slovo, které mi jen prolétlo hlavou.
Close your eyes,
Give me your hand,
definitely feel it, too,
we go together to circumvent the world.
And when he bypasses,
Pick one place
the remaining.
Be there just you and me,
and also our great love.
Ceases to exist around us,
everything bad to heal quickly
and we will love you forever
want it that way, too??

That's what I wished
when we were together,
wish, even now,
But now there's a big difference in how
You do that with me you're not.
Nějak jsem se do toho zažral. Čaj už jsem měl studený a do bagety jsem ani nekousl. Nemohl jsem na ni přestat myslet, ať jsem se podíval kamkoliv, viděl jsem její obličej, siluetu, úsměv. Asi jsem zešílel.
LETY
Dočkala jsem se krásného probuzení. Joe a jeho polibky, které teď hladily můj krk. Rukou bloudil po mých zádech. Chtěla jsem se k němu přidat, ale uviděla jsem stín.
Byl to Nick, rychle jsem se od Joea odtáhla a koukla na něj. "Dobré ráno."
"Dobrý? Když myslíš." řekl kysele.
"Hej Nicku, udělej něco ke snídani." vypadlo po chvíli z Joea a zase si mě k sobě přitáhl.
Nick se zamračil. "Nebudu ti dělat služku, připrav si snídani sám a nezapomeň jí udělat i Lety." řekl. Pak jen sklopil hlavu a omluvil se, že tak vystartoval. Co se to s ním děje? To není ten Nick, který si pro mě přijel do New Yorku.
Navíc i hrozně vypadal, kruhy pod očima, tváře pořád od slz, šmíráky mu čouhaly všude. A fialové prsty na ruce mi taky neříkaly zrovna pěknou věc.
"Nicku, co se ti stalo?" řekla jsem a vylezla z postele. Jen si to uvědomil a ruku schoval do kapsy, ovšem s bolestným výrazem.
"Nic." odbyl mě. "Musím se jít obléknout, chci jít zkoušet, přidáš se?" zeptal se Joea.
Ten se jen zatvářil zmateně. "Sorry brácho, ale dneska ne, jdeme s Lety ven." řekl a usmál se na mě.
"Aha." řekl Nick, párkrát pokývnul hlavou a šel zpátky do svého pokoje.
NICK
Doufal jsem, že si toho nevšimne. Víte jaké to je, cítit u srdce takovou bolest, že jí dokáže zahnat bolest ještě větší? Já jsem té u srdce zbavit musel, takže jsem vzal kladivo a asi jsem si zlomil dva prsty. Bolí to. Jsem za to rád.
Někdo mi zaklepal na dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hbdelfin hbdelfin | Web | 11. dubna 2011 v 16:38 | Reagovat

chudák nick :-( ale lámat si prsty kaldivem, to nemusel :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama