The Mr.Perfect 16.díl

19. listopadu 2011 v 14:42 | Ela.M;* |  The Mr.Perfect

Snad si to někdo přečte :D a okomentuje :) Na to že vás One Last Thing přečetlo tolik :D a jenom jeden koment..no nic no! :)
Co bych mohla čekat když jsem tu tak dlouho nebyla ;)




V Minulém díle:
"Už jdeš?" Stoupl si přede dveře Jack a připitoměle se usmál. "Jo.Tohle není nic pro mě. Daisy je s Joem tak půjdu domů."
"Chudinko..jsi tu sama?" Nahl se na mě a mě se začalo dělat špatně. Evidentně začal pít krapet dřív než všichni ostatní. "Nejsem tu sama. Jsem tu sní. Ta je teď ale s Joem,proto jdu." Mrkla jsem na něho ale mu to bylo jedno. Přitáhl si mě k sobě a začal mě tlačit nahoru po schodech.
"Kam to jdeme? Já s tebou nikam nejdu." Zařvala jsem ale on mi chytil ruku ještě pevněji.
Dotáhl mě až na horu a přitlačil ke zdi. Začal mi hrnout šaty nahoru a líbat.
"Nech mě." Zamumlala jsem do polibku a snažila se od něho odtrhnout.
Najednou ho někdo ze zadu popadl a švihl s ním o zem. Ten celý pomlácený a opilý jen cosi zamumlal a ležel tam bez jakého koliv vzpírání.
Nevím proč ale najednou jsem začala brečet. Ten někdo mě pevně chytil do náruče a lehce mě líbal do vlasů.
"Nicku." Šeptla jsem a pevně se ho chytla. "Jak víš že?" Zašeptal . byla tma. Nikdo jiný by to nepoznal. "Cítila jsem tě. A když jsi mě objal tak."
I v té tmě jsem viděla jeho úsměv. A jeho třpytící se hnědé oči.
"Chyběla jsi mi." Políbil mě na tvář a já cítila jak rudnu. Proč rudnu? "Proč rudnu."
Řekla jsem svou myšlenku nahlas. Teď jsem byla rudá až nad střechu.
Zasmál se a znovu mě pevně objal.













"Jak je to dlouho? 2-3 týdny?" Zeptala se mě Daisy když si brala z pultu kafe ze Starbucksu .
"Jo ,přesně takovou dobu. 2 týdny, 10 hodin, 8 minut a 11 sekund." Vydechla jsem naštvaně a Daisy se jen zasmála. "Třeba neměl čas." Přikývla jsem a sedla si. "Neměl Celé 2 týdny,deset h.." Přikývla a rukou mi naznačila že jí to je jasné. "Tak mu zavolej ty." Chytře se usmála a já měla sto chutí jí to kafe vylít do kalhot. "Jasně. Zavolám mu a jen tak mu řeknu jak se má. Že jsem ho od té doby co mě líbal neviděla. Ani jsem s ním nemluvila." Nad mou myšlenkou jak by to bylo ubohé a ponižující se pozastavila i Dais. "Máš pravdu. Zavolám mu já." Vyletěla na nohy. Kafe tam nechala a utíkala směrem k pojízdným schodům. Moc dobře ví že já jsem na schodech jako hlemýžď než nastoupím předběhne mě pomalu půlka obchodu.
"D…Daisy. Sakra stůj." Musím uznat dobrá taktika jak mu zavolat aniž bych protestovala. "Zítra ve tři? Dobře. Budeme tam. Pa." Udýchaně jsem k ní přiběhla a praštila ji do zad. "Tohle ti jen tak neodpustím. Víš jak ty schody byli rychlí? Nestihla jsem ani nastoupit. A ,a ..Ty!" Vzdychala jsem a hýkala a Daisy se na mě jen pobaveně dívala.
"Zítra ve čtyři máme sraz s Joem a Nickem." Vykulila jsem oči a znovu jsem jí bouchla do zad. "Oni jsou tady?" Chytře ,jako vždy aby mi došlo že já zase nic nevím, přikývla.
Po hodině cesty domů jsme se hádali. Já si stála za tím že nikam nejdu a ona že musím.
"Mami zítra se mnou nepočítej na té večeři už něco mám." Pískla jsem na ní a rychle jsem letěla do pokoje. "Jak něco máš?" Přiběhla hned za mnou. "Brooke nedělej že spíš." Otevřela jsem jedno oko a sedla jsem si. "Prostě jdu s Daisy a s Joem a s Nickem." Zamumlala jsem to poslední jméno a usmála jsem se. "A s kým?" Škodolibě se na mě usmála a já se zašklebila. "S Nickem , ano s Nickem." Máchala jsem rukama jako pominutá. "Takže vy jste teď kamarádi?" Zadrhaně jsem přikývla. Vlastně ani nevím co jsme. Známí? Kamarádi? Něco víc? "Tak víš co. Na tu večeři zvu i Nicka. A rovnou i Joea s Daisy." Než jsem stačila cokoli namítnout zavřela dveře a já se zhroutila zpátky na polštář.
Ráno jsem se probudila s pocitem že se něco stane. Mám ho už od školky. Ten pocit. Takhle jsem zameškala několik besídek kvůli mému blbému pocitu že se něco stane. Většinou to vyšlo. Spadla opona. Někdo spadl z pódia a já věděla že je to znamení. Kdybych tam byla! Stane se to mě. Ale teď jsem starší. Bude tam Daisy , Joe a Nick. Co by se mělo stát.
Došla jsem na to určené místo. Samozřejmě jako vždy tam Daisy ještě nebyla. "Můžeš mi říct kde jsi?" Zaječela jsem jakmile jsem na displeji uviděla její jméno. "Brook promiň mě to dneska nevyjde." Mohla jsem se pokusit protestovat. Řvát nebo zoufale prosit aby přišla ale bylo pozdě. Típla to. "Zabiju ji. Až ji potkám tak ji zabiju." Máchala jsem rozzuřeně rukama až jsem do někoho narazila. "Co šílíš?" Otočila jsem se a málem to se mnou seklo. "Nicku?" Zakřičela jsem přes celý park. "Pšt. Nemusí mě každý vidět." Zasmál se a položil mi svůj prst na moje rty. "Pomiň." Kuňkla jsem a on tu ruku rychle sundal. "Měla tady být i Daisy s Joem ale teď mi volala že nepříjde." Nick si poklepal na čelo a začal se smát. "To samí mi teď zavolal Joe. Že to nestihne. Že něco má." Došlo mi to. Bylo to naplánované. "Já ji zabiju." Znovu jsem zařvala a podle Nickova výrazu jsem poznala že se náramně baví. "Promiň." Usmála jsem se a zvedla jsem telefon. "Mami? Já ,já jsem teď venku. No ale." Naštvaně jsem to típla a mile jsem se podívala na Nicka. "Máma tě zve k nám na večeři." Překvapeně přikývl a otevřel mi dveře od jeho auta.
"Jsme tu." Někdo na mě skočil ze zadu a já se vystrašeně podívala. "Co ty tu děláš? " Prskla jsem a Daisy mě objala. "To si koukala co?" "No to jsem teda koukala." Zašklebila jsem se a šla jsem směrem do kuchyně. "Počkej. Víš koho všechno pozvala tvoje máma?" Kývla jsem a šla jsem dál. "Ahoj Mami . Do.dobrý den." Koukala jsem udiveně na paní která se bavila s mou mámou. "Brooke tohle je paní Morrisová. Máma tady Josui." Podívala jsem se na toho blonďatého kluka který seděl vedle nich a usmíval se. "Brooke." Taky jsem se mile usmála a sedla si naproti němu. Máma lítala po kuchyni. Joe si s Daisy pořád něco špitali a Nick se nepříjemně mračil na Josuu. "Brooke nechceš Josuovi ukázat náš dům?" Vykulila jsem oči a vyletěla jsem na nohy. "Můžeš se mnou na minutku?" Odtáhla jsem jí z kuchyně a znovu jsem vykulila oči. "Mami můžeš mi říct co to má znamenat?" Jen se pousmála a mrkla na mě. "Josuu a je milý a pěkný kluk. Tak mě napadlo." Přikývla jsem a začala jsem se smát. "Mami není mi deset já si kluka najít umím." Mrkla jsem na ní a šla jsem si sednout. Po večeři jsme si šly sednou do obýváku. Nick mě pořád držel za ruku jako by jsme spolu chodily a Josuu na mě pořád mrkal. Po pár minutách jsem vstala a šla jsem si pro pití do kuchyně. "Tvá máma říkala." Otočila jsem se a zakroutila jsem očima. "Promiň ona toho nakecá." Mrkla jsem na něho a on si mě k sobě přitáhl. "Víš,to co mi říkala. Ani by mi to nevadilo." Usmál se a snažil si mi dát pusu. Najednou se odtrhl a podíval se směrem ke dveřím. Stál tam Nick. Měl vyděšený,rozzuřený a popudivý výraz. Pokrčil rameny a vyběhl ven. Odstrčila jsem Josuu a vyběhla jsem za ním. "Nicku počkej. On ,já. Mezi námi nic není. To máma." Přikývl a popošel ode mě dál. "Já vím. Tvoje máma chce abys měla perspektivný vztah. A to s ním evidentně budeš mít. Je pro tebe mnohem lepší než já. Věř mi. Přeju vám to." Usmál se a políbil mě na tvář. Stála jsem tam jako opařená. Vážně mi tohle řekl? Nenadával,nebojoval,bylo mu to jedno?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 19. listopadu 2011 v 20:05 | Reagovat

Nick a mr.perfect? ani náhodou :D Honem pokačování, moc se na to těším :-) Upřímně, tuhle mám nejradši, takžejsi mi udělala radost ;-)  :-D

2 Domi* Domi* | Web | 19. listopadu 2011 v 21:37 | Reagovat

Jako by nemohl trochu zabojovat, idiot :-? :D

3 Nely Nely | 20. listopadu 2011 v 21:13 | Reagovat

pekny,ale mohol sa snazit ;-)

4 Zuza11 Zuza11 | E-mail | Web | 25. listopadu 2011 v 21:55 | Reagovat

super diel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama