To say things are not so easy 24.díl

18. dubna 2012 v 20:10 | Ela.M;* |  To say things are not so easy
Po hodně dlouhé době další díl :D Na to že vás Mr perfect četlo 7 lidí a jen 2 komenty. Fakt Nic moc...:/

V minuilém díle:
"Už se s ním vídat nebudu. Skončil u mě. Dítě mi mlátit nebude." Schoulila se ke mně a začala plakat.
"Měl bych jít." Šeptl jsem ale já a ani ona očividně nechtěla abych odešel. "Myslíš si že to s námi bude někdy zase takové jako dřív?" Políbil jsem jí na tvář a zahleděl jsem se jí do očí.
"Popravdě. ? Přál bych si to. Ale ani ty a ani já to nevíme. Tymmy ví že nejsme spolu. Když je u mě ptá se na tebe. Chce být s námi oběma."
Chvíli jsme si povídali a potom jsme oba dva usly na gauči.
"Stávej." Šeptal mi někdo do ucha a tahal mě za vlasy. "Ty už nespíš?" Šeptl jsem abych neprobudil Angel. Ta spokojeně ležela vedle mě a muchlal deku.
"Uděláme mamince snídani ano?" Ten radostně vypískl a běžel do kuchyně.
"Mmm..tady to voní." Usmál jsem se a podal jsem jí talíř čehosi co dělal Timmy.
"Stejný kuchtík jako jeho táta." Zasmála se a vytáhla z vajíček lentilku.
Po snídani jsme šly všichni k nám domů. Snažil jsem se vyhnout novinářům ale nešlo to. Jejich dotěrné otázky. Focení a pokřikování.
"Joe. Neumíš se." Jakmile uviděla Timmyho a Angel přestala nadávat a hned změkla.
"Nemohl si mi říct že přijdou oba?" Šeptla aby to neslyšeli. "Já sám nevěděl že tu bude i Angel." Usmál jsem se a podíval jsem se na ty dva.
Možná je to nový začátek. Začínáme znovu. Jsme znovu rodina.















Nádech , výdech. Nádech , výdech. "Pane Jonasi za deset sekund začínáme." Křikl na mě chlápek se sluchátkama na uších, s tabletem v ruce a s propiskou za uchem. Tak fajn Joe. Tohle zvládneš. Nejsi tady poprvé.
"Vítáme tady po dlouhé době jednoho ze slavné skupiny Jonas Brothers. Joea Jonase." Znovu jsem se nadechl a s úsměvem jsem vešel na pódium. Faninky začali pištět, jedna dokonce omdlela. A já dál s úsměvem mával.
"To jak se vám daří s nahráváním nových písniček víme z televize a z novin. Nás by ale zajímal váš soukromý život." A je to tady. Bude se ptát. Ruce se mi začali potit. Tváře mi zrudli a začal jsem zrychleně mrkat. "Mě a nejen mě. Nás všechny by zajímalo zda má váš syn Timmy mámu." Přikývl jsem a znovu jsem se do kamery usmál. "Samozřejmě že má. Vždy ji měl. Jinak by nebyl na světě." Hltající faninky se mému. Očividně vtipu smály ale moderátorce to nestačilo.
" Slyšeli jsme že už s vámi vaše partnerka nechce být. A chce vám syna sebrat. Je to pravda? Po tom všem co jste kvůli němu obětoval?"
Nádech,výdech,nádech,výdech…. Tohle jsem si říkal celou dobu co ta slepice kdákala o mém vztahu s Angel. "Nemyslím si že tady někoho zajímá můj vztah s Angel." Křečovitě jsem se usmál a ona se škodolibě zamračila. "Myslím si že ano. Jak jste to vůbec zvládal? Starat se o malého syna a odbíhat do práce?" Ruce jsem zaryl do křesla. Žíla na čele mi vystoupla a zrudla. "Opravdu si nemyslím že je můj syn ňuká zápřah. Být s ním je pro mě radost. Zvládám jak práci tak rodinu." Řekl jsem rázně a faninky začali tleskat.
"Ještě poslední otázku mi dovolte. Budete znovu rodina?"
Nevím jestli budeme rodina. Nemůžu za Angel mluvit. Ale samozřejmě tohle nemůžu říct ani celému světu.
"Myslím si že ano." S úsměvem jsem se rozloučil a co nejrychleji jsem vyběhl ven.
"Ahoj Timmy" Vyhodil jsem ho do vzduchu a flákl jsem sebou do křesla. "Sledovali jsme to." Šťouchl do mě Kevin a spolu s Nickem si sedli přede mě. "Moc dobře věděla že mi to je nepříjemné. Ale furt se vyptávala." Zavrtěl jsem hlavou a Nick pokrčil rameny. "Je to její práce. Přesně tohle všechny teď zajímá." Po chvilce nadávání na dnešek jsem sbalil Timmyho a jeli jsme domů. "Dneska nepůjdeme za maminkou?" Usmál jsem se a místo ke mně jsem zabočil k Angelenimu domu. "Nerušíme?" Usmál jsem se a Timmy na ní hned skočil. "To víte že ne." Objala ho a pustila nás dovnitř. "Viděla jsem to." Naštvaně jsem přikývl. "Promiň,vážně jsem nevěděl co mám říkat." Jenom máchla rukou a šla do kuchyně. "Ani se ti nedivím. Kdyby si mě slyšel jak jsem na ní nadávala." Zasmála se a já se na ní lehce usmál. "Co?" Tváře jí zrudly a nervózně přešlapovala. "Ten tvůj smích mi chyběl." Pohladil jsem jí po tváři. "Neuhla jsi." Chytla mě za ruku a strčila mi do ní skleničku s džusem. "Jak dlouho se tu zdržíte?" Vlepila Timmymu pusu a ten s plnou pusou brambůrků zakřičel. "Až do noci." Zasmál se až mu všechny brambůrky vypadli na zem. "Vážně mě to nepřekvapuje. Stejný jako tatínek." Napomenula ho. Já jsem jenom pořád stál a usmíval jsem se. Vidět ty dva spolu,bylo pro mě něco úžasného.
"Vážně ti to nevadí?" Zavrtěla hlavou a zavřela dveře. "Jsem ráda že se ten dětský pokojíček taky využije."
Celou noc jsme spolu seděli v obýváku,povídali si a prohlíželi staré fotky.
"Chybí mi to." Z ničeho nic vypískla do ticha a já udiveně zvedl hlavu. "Mě taky. Mě si chyběla už od první chvíle co jsi odešla."
Když jsem viděl jak jí moje zmíňka o odchodu přivedla ke smutku. Odhodil jsem fotky a pevně jsem jí objal.
"Vždycky co může být jako dřív." Šeptl jsem a dál jí objímal.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuza11 Zuza11 | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 20:36 | Reagovat

Super diel :D

2 Andy Andy | Web | 18. dubna 2012 v 21:44 | Reagovat

Dobrý díl :-) Moc se těším na pokračování! Doufám že budou rodina :)

3 kristina kristina | 20. dubna 2012 v 23:39 | Reagovat

Joj veru budú zase rodinka a šťastná rodinka.proste musia :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama